Jsem zase jaksi psychicky v háji... byla jsem na adoraci, a oni se tam modlili k úplně jinému Bohu než v kterého věřím já... Ten jejich bůh po mně chtěl abych se trápila, abych se přetvařovala, abych si nic nepřála, abych byla schopná a při tom všem se stále radovala a chválila ho za to, že je dobrej a že já su dobrá...
Já chci milovat a věřit v jiného Boha, v Boha, který mě miluje i když jsem taková jaká jsem, miluje přes moje chyby, objímá mě umazanou od hnoje světa, běží mi naproti když brečím... Bere mě s tím, že jediné, co mu můžu nabídnout je můj hřích a moje slabost... přeje si moje štěstí...
Hmm, člověk si říká... proč když se potřebuji vybrečet není v dosahu nikdo, kdo by to pochopil? Proč musím utírat slzy do kůry stromu a srdíčko si vylívat do blogu... ale není komu... Proč mám takovou chuť něco rozbít...
Proč mám do háje takové pokušení proti víře???
Můj Bože, smiluj se nade mnou pro své milosrdenství. / Já svou nepravost uznávám, můj hřích je stále přede mnou. / Hle, líbí se ti upřímné srdce, ve skrytu mě učíš moudrosti. / Popřej mi slyšet hlas veselí a radosti, ať zajásají kosti, které jsi zdrtil. / Stvoř mi čisté srdce, Bože. Obnov ve mně ducha vytrvalosti. / Mou obětí, Bože, je zkroušený duch, zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš.
jak bychom si pak mohli vážit toho dobra, co od Něj máme, když nezakusíme zlo. kolikrát si furt na něco ztěžuji a pak slyším, co se stalo tomu a jak žije tam ten, až se stydím za své smýšlení...
zdar! uplne ti rozumim, mluvis mi z duse. Mne pomohla zkusenost ve Svycarsku, kde jsem nejakej cas byla, je to tam hodne ekumenicky a Bůh tam neni představovanej jako přísnej páprda na oblaku, tož jsem se ho přestala bát a teď už s tím nenám takovej problém jak dřív :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.