Jak si na Vánoce poradit s utrpením a naprosto neradostnou náladou? Zvláště, když to v tomto období vlastně "nikoho nezajímá". Lidé si dělají navzájem radost, obdarovávají se a jsou v povznesené náladě... A já? Za poslední 4 dny jsem prožila tolik…
Jediný jistý a jasný na životě je smrt. Je to jednoduchý říct, ale při představě naší smrtelnosti se nám stejně srdce zachvěje. Byla jsem včera v práci. Jednoduchá a krátká věta, člověk chodí do práce pracovat, a taky aby měl nějaký peníze.... ...a…
Někdy mám takový dojem, že můj život na různých úrovních postupně krachuje, ale kupodivu to vlastně není na překážku věci, tedy životu samému.... Měla jsem vždycky nějaký fakt dobrý, nebo třeba úplně šílený nápad, a myslela jsem si, že jdu dobře, že…
A je to tady opět. Téměř přesně před rokem jsem vyslovila větu, která postavila můj život na hlavu a způsobila zemětřesení v mém cítění, prožívání i žití... ANO, chci vstoupit do kláštera! A co je po roce? Prožívám další zemětřesení, tentokrát ale…
Tak nějak jsem se ztratila... Nemám cíl (kromě toho jediného jistého, kterým je smrt), a už vůbec nemám ani směr. Zůstala jsem stát na fleku totálně zauzlená do svých emocí, do rozporu mezi tím co si myslím, co cítím, co si myslí a cítí ti ostatní a…
Má být řeholník nadčlověkem, nebo "jen" světcem? Co může člověka ještě v dnešní době přimět chtít žít svůj život v klášteře? Snad to chtít být jiný a lepší, nebo dokázat, že na to má, a přitom nebýt pyšný? To si poněkud drsně odporuje... Vždycky…
Tak už jsem na to přišla, v čem tkví ta pokora a poslušnost... Ono je to totiž tak, že sice žijeme svůj vlastní život, který nám byl dán, takovým způsobem, který zvládáme, ale pokud přijmeme nějaká pravidla, tak nemůžeme chtít měnit je, ale sebe…
Chci, Pane, mít své srdce tak blízko blizoučko Tvému, že se budou moci jednou proniknout a sjednotit... chtěla bych chtít to co Ty. Chtěla bych mít tolik víry a pokory, abych dokázala být Ti podobná. Chtěla bych Ti více důvěřovat, že mě nenecháš…
A je to tu! Dostala jsem termín, na který už jsem dlouho čekala, ale tak nějak jsem nepočítala s tím, že bude tady a teď, hmatatelný, jasný, konkrétní... 2.2.2014 Svátek Uvedení Páně do chrámu, den D, začátek nového života. Nevím, jestli do té doby…
Jsem balvan... apatický, beztvarý, nezaujatý...Kdybych se nechala, mohl by mě Duch Svatý vytesat do sochy nevídané krásy... ale já se nechci nechat... nebo možná bych chtěla, ale jsem tak unavená, že mám ráda svůj klid a mír a možná i tu beztvarost.…