Někdy mě celkem udivuje co slyším v nějakých přímluvách apod.
Konkrétní příklad: V nějakéch textech je toto: Neopouštěj Pane... (bla bla bla, např. vězně, nemocné atd.) Je možný aby Pán někoho opustil? Proč přisuzujeme lidský vlastnosti Bohu? Ono je to sice naopačnou stranu, jako že když už tam je, tak aby neopustil, ale tím se právě dostáváme, do té možnosti, že může opustit a že je na světě tolik Bohem opuštěných a tak se musíme hrozně moc modlit, aby jich ještě nepřibývalo. To je podle mě taková blbina! Jsou opuštění od lidí, a je jich hromada, ale opuštění Bohem? Když je všudypřítomnej...? Jestli se pletu, a dokáže mi to někdo vysvětlit tak o to prosím.
Vždyť i to Kristovo zvolání na kříži: "Bože můj, proč jsi mě opustil" bývá vykládáno ve smyslu žalmu 22, kterej není o tom že by byl Bůh někde fuč. Ale že já, jako člověk, mám problém atd., ale protože su spravedlivé, tak mě Hospodin zachrání... Takže ten kdo se vzdaluje jsme my, a ne On. Jako u marnotratného syna, ten opustil a Otec čekal, neodstěhoval se ani nic podobnýho... Omlouvám se za takový "lidový" přirovnání, ale já tak přemýšlím, a kdybych to převedla do nějaké vznešenější řeči, tak by to prostě nevyznělo...
Podle mě, nás prostě Bůh nemůže opustit. Tečka. A vyvraťte mi to, kdo máte lepší argument!
No Bůh je všudypřítomný a tudíž i v pekle a přesto ho tam lidi nenávidí a touží HO poznat. Myslím, že stavu opuštěnosti můžeme dosáhnout už tady na zemi. Píšu "můžeme dosáhnout", protože jsme to my kdo způsobí tu Jeho opuštěnost a to svými hříchy atd.
Bůh nás Může opustit, ale neudělá to ze své svobodné vůle. Není to samozřejmost, je dobrý si to uvědomit aspoň na Velikonoce:-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.