První hora byla zdolána a to bez ztráty bot. Dnes jsem vytiskla, nechala termosvázat a odevzdala...svou bakalářskou práci o stereospecifitě enzymové oxidace NADH. A najednou člověk dojde na vrchol, a co dál... Ne že by bylo vyhráno... to v žádném případě.
Byla jsem v knihovně a vypůjčila jsem si něco málo doporučené literatury (asi tak 3 - 4 kg) ke státnicím aplikovaných i normálních biochemiků. Abychom se nenudili, tak ve dvou dnech taková hezká duplicita. Ostatně proč mě to překvapuje. Den před maturitou jsem taky měla příjmačky. A to je jen tři roky, a už je to tu zase. Jen tu není to posilující biřmování. A čekají mě příjmačky ve formě státnic před státnicama takže to je přece fajn.
Ach jak byl krásný loňský jarní semestr...všecky zkoušky napoprvé, nejhorší známka D, takových nějakých 42 kreditů, a prázdniny od 14. června... A jednoho kamaráda čeká zítra poslední zkouška, kterou stopro dá a bude mít celej červen...ale ne, nezávidím, teda, takhle malilinkato. Protože já kdybych měla prázdniny...tak si toho všimnou naši :-)
Dnes byl vskutku zajímavý den, protože jsem si ještě navíc dojednala praxi s možným výhledem na diplomku... a to ještě víc jak měsíc nebudu vědět, jestli se dostanu na magisterský... Studijní paradoxy, řekl by člověk.
A všude kolem nás je poezie, poslouchala jsem písničku v rádiu, nevím o čem byla, ale byla poetická a mě to velmi zamyslelo. Přišla jsem k závěru že je strašná škoda, že v životě neuslyšíme a nepřečteme tolik krásné poezie ale jen takovou střepinku, že to snad ani nemá cenu. Všechno je marnost.
A před člověkem leží ten neotevřený třetí svazek práce, které věnoval úsilí a napadají ho samé lyrické myšlenky a vůbec vlastně neví proč a jakým způsobem to napsal a chce to roztrhat a spálit a přitom to bere do rukou jako staletí starý rukopis, a chce psát básně o tom pocitu rozporu. A oponovat to bude člověk, kterej mě v životě neviděl, jen se může zeptat šéfa, kterej mě viděl asi třikrát...
Hmm, blbej den, začal krví kapající z nosu a končí tímhletím blogem... asi si pustím nějaký ohromně lyrický film nebo rozhlasového Holmese a nebudu otravovat život lidem okolo. A je tu zas sviňa, depka. (A myslím to tak jak to říkám, a su sprostá! A just (čteno just)!) Mě to totiž nepomůže když nadávám slušně, tak si to někdy jen řeknu nahlas slušně a myslím si to sprostě...tak to tak dělej dál....a nebudu...akorát pohoršuješ....to je účel...a mě to vadí....to máš smůlu mě ne...schizofreniku!
Víš ty co? Na ten slušné hlas se vybodni, to si pak ani od plic neulevíš :-) ---- Všechny zkoušky na poprvé, nejhorší D, tak to bych taky chtěl někdy zažít
No, ale pak jsou ti okolo pohoršení...když zanadávám tak jak si to myslím, a ne jako obvykle.
Při dnešní úrovně morálky společnosti jediní, kdo se pohorší jsou tobě blízcí, neb ti jsou ještě slušní, ostatním tvoje vyjádření nepřijde nijak neslušné. Toť má zkušenost.
No, víš, oni když tě ti okolo znají jako slušnýho člověka, tak i když sami ta slova používají, tak když ho řekneš ty, tak ta pozvednutá obočí... a poznámky jako \"seš drsná\" apod...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.