Jméno: Jana Řezáčová, bydliště, e-mail, telefon.... tak asi to začalo. V sakristii jsem se napsala jako první na list papíru s kolonkami. Tak začala moje příprava na papeže. Dlouhou dobu poté bylo ticho, nic se nedělo, jen jsme se učili latinské odpovědi při mši. (Mimochodem, já latinu moc ráda, zvlášť ve zpívané formě.) Pak postupně začaly chodit informační e-maily pro pořadatele, studovala jsem mapy a předpisy...
V pátek před příjezdem papeže jsem se rozhodla, že půjdu ke zpovědi. K normální pravidelné zpovědi. Seděla jsem tak normálně v té frontě a probírala se vlastními myšlenkami. A ty se přirozeně často stáčely k nacházející papežské návštěvě... uvažovala jsem, co se bude dít, a co tam budu dělat....
A po chvíli jsem z ničeho nic začala na prsou cítit teplo, i když jinak mi bylo docela zima. Nebylo to nepříjemné, jen takové nenadálé, nepochopitelné. Nikdy předtím jsem to nezažila. Byl to zvláštní pocit. A neuvědomovala jsem si, že by to mělo souvislost s něčím z mých myšlenek... Zaráželo mě to, protože to bylo ještě ve chvíli před svátostí smíření, ještě srdce umouněné a obtěžkané... Jen jsem si v té chvíli nějak vzpomněla na učedníky jdoucí do Emauz, kteří potom říkají: "což nám srdce nehořelo" měla jsem opravdu takový pocit...
Během mše svaté jsem tak nějak zauvažovala nad tím, že ten Kristus je taková podivná návštěva do srdce... protože která návštěva si napřed někde uklidí, než tam přijde?
V sobotu jsem si na internetu přehrála video s těmi pár českými slovy, která papež pronesl na letišti v Praze a nějak nepochopitelně mi až vstoupili slzy do očí.
V neděli začínala naše služba ve 4:00 ráno na ploše vedle brněnského letiště. Měli jsme žluté vesty a bylo nám zima. K lidem jsme se chovali nekompromisně a organizace vyšla výtečně. Jak to ti moraváci umí krásně zorganizovat ;) Moje největší zážitky z tohoto setkání? Přilétající letadlo se svatým otcem, hrající varhany, šustící praporky a takové zvláštní ticho... plné očekávání. Klečící voják v prachu v uličce. Soustředění lidí při mši svaté. Papamobil odjíždějící zpět k letadlu kolem plotu letiště asi 100 metrů ode mě, to mě zase tak jaksi nevysvětlitelně dojalo. Samozřejmě toho bylo víc, ale tyto dojmy tak nějak nejsilnější.
Doba nedělního bdění 23 hodin. Po večerní účasti na hodech jsem v ponděli poslouchala mši svatou z Boleslavi z repráku počítače vedle mojí postele, kde sledovala mamka TV Noe a já u toho usínala.
Přišlo nám několik děkovných e-mailů za pomoc s organizací nedělní mše svaté. Ještě jsme dostali bagetu a vodu. A byli jsme důležití. No nekup to...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.