Každý člověk má rozum, proč ho nepoužíváme?

Křídla

období strachu a příprav 7. - 15. 8. 2010

Tak jsem letos byla přesvědčená, že na pěší pouť nepůjdu, protože kdoví jestli už nebudu v zaměstnání. Ale dne 2. 8. mi přišlo další odmítnutí mých kvalit pro místo, kterýmu jsem dávala největší naději. V kombinaci s modlitbou novény ke sv. Janu Maria Vianney mě v sobotu 7. 8. napadlo, že bych na tu pouť přece jen mohla... ale měla jsem děsný strach. Večer toho dne jsem absolvovala ještě zpověď a rozhodla jsem se, že se přihlásím. Tedy jsem druhý den v neděli přede mší sv. naklusala do sakristie, abych se zapsala, ale pan kostelník nemohl najít to lejstro. Nakonec se vše vyřešilo a tak jsem se sedm dní před plánovaným odchodem přihlásila... strach nepolevil. Nakoupila jsem potřebné věci, jako hole, ponožky a potraviny. Ve čtvrtek jsme se sestrou zažily nakupovací, reklamační a jezdící den, jehož podrobnosti nebudu rozebírat. Den byl zakončen nepochopitelnou autonehodou. Začala jsem mít pocit, že se některé události dějí snad proto, aby mi zabránily jít na tu pouť. V den začátku poutě kolem poledne spadlo za naším auto do potoka (po setkání se srnou)... a po startovním požehnání jeden pán zkritizoval moje hole, slovy, že je zvědavý, jestli mi vydrží déle než den... no vycházela jsem s velkým strachem ze všeho možného...

 

neděle 15.8. etapa první Blažovice - Křtiny

Známá cesta ubíhala celkem bez problémů, až na nějaké bláto, jehož vzorky jsme donesli na botech až na křtinskou faru. Velice mě potěšilo, když se ukázalo, že během cesty budeme číst knihu Panna ve zbroji o mojí patronce Johance z Arku. Večer nás v poutním chrámu ve Křitnách přivítal otec Peňáz, pomodlili jsme se Anděl Páně, zazpívali jsme, a poté jsme byli pozváni na skvělé pohoštění pomazánkou a čajem. No jo, takový veliký poutník ví, co a jak... Pro dámy byla noc skutečně poutní, protože mnohé z nás téměř nespaly zásluhou hodin, které každou minutu velmi hlasitě tikly... ale první noc nebývá nikdy slavná...

 

pondělí 16.8. Křtiny - Boskovice (přes Sloup)

Ráno slavíme mši svatou v poutním kostele, dostáváme dvě požehnání na cestu a pomyslně propojujeme naši pouť s poutí na Velehrad. Poté vyrážíme stále ještě poměrně známou cestou přes Rudice a Macochu do poutního místa Sloupu. Zde prosíme o přímluvu Pannu Marii Bolestnou, zpíváme, vzpomínáme na Wamberzickou pouť a dozvídáme se něco o zdejším kostele. Při kapitole začínají padat první kapky a v lese nad Sloupem poprvé vytahujeme pláštěnky. Moje jedinečná pláštěnka s nápisy POLICIE budí pozornost poutníků a mnozí si na ni musí alespoň sáhnout. Do Boskovic přicházíme se zpěvem a za svitu sluníčka, proto pláštěnky balíme do batohů. Pozorujeme krásně ozářený Boskovický hrad proti opět zlověstně se zatahující obloze a zanedlouho urychleně vytahujeme pečlivě poskládané pláštěnky, abychom k faře přišli stejně značně mokří díky menší průtrži mračen. Otec Josef vytahuje zásobu Katolických týdenníků, kterými vděčně vycpáváme promočené boty a na různých místech rozvěšujeme mokré ponožky a části oděvu. Menší problém vzniká zjištěním, že v kuchyňce není vařič a součástí sociálního zařízení není sprcha. Ale zdatný poutník hravě zvládne uvařit na prozřetelně přibaleném plynovém vařiči a očistu vykonat v umyvadle. Večer probíhá v kostele adorace, které se ale tentokrát neúčastním, protože mě poněkud udolala předchozí probdělá noc.

 

úterý 17. 8. Boskovice - Moravská Třebová (nejdelší etapa asi 47 km)

Po probuzení a ranních chválách se připojujeme ke mši svaté s místními farníky. Místní farář je mi nějaký povědomý, podle hlasu bych řekla, že je to otec Miroslav, který byl dříve ve Šlapanicích a učil mě i dva roky z náboženství, ale vždyť tak vůbec nevypadal... nakonec jsem se dozvěděla, že je to skutečně on... no člověk se opravdu mění. Vyrážíme po silnici do Šebetova, kde vidíme ceduli: Jevíčko 11 km (po silnici), po mírné eskapádě s upadenou směrovkou na rozcestníku vyrážíme po žluté kopcem a blátem až přijdeme po několika kilometrech k dalšímu rozcestníku s  pozitivní zprávou: Jevíčko 10,5 km. Odtud dojdeme po modré značce až na kraj obce se zajímavým názvem: ÚSOBRNO (který se někteří snaží přeložit ve smyslu: ústřední svaz odboje Brno apod.). Dále pokračujeme po silnici až k odbočce modré značky, zde nastává válečná porada, ve které se nám podaří přehlasovat otce Josefa a zanecháváme značku značkou a houští houštím a kráčíme v dešti a větru po silnici konečně směr Jevíčko. Oběd se odehrává pod sochou obstavenou lešením, kde neprší. Odtud nás zelená značka dovede kolem památníku rudoarmějců a přes skalnatý vrch Hušťák až do Moravské Třebové. Zde se opět za deště poutníci rozdělí na dvě skupinky, jedna míří do kláštera menších bratří františkánů a druhá na křížovou cestu. Já jsem patřila do skupinky první, tedy nemůžu podat věrný popis druhé cesty, ale proslýchá se, že měla křížová cesta pouze pět zastavení, jelikož se jim ty další nepodařilo najít, a také, že někteří cyklisté padali do příkopů... Ke cti bratří františkánů musím podotknout, že přes to, že o nás z neznámého důvodu neměli tušení, přijali nás srdečně a vřele. Tento večer jsem se necítila moc dobře, a tak jsem se snažila žaludek ukonejšit nějakým farmaceutickým připravkem a velkou dávkou čaje. To se nakonec podařilo, ale velké množství tekutin způsobilo nepříjmnost v podobě několikanásobné noční procházky...

 

středa 18. 8. Moravská Třebová - Štíty

Ráno nám krásnými slovy žehná laskavý a ochotný otec Šebestián (po telefonátu domů se dozvídám, že jsem jako malá holčička v bílých šatičkách byla na jeho primici), mnohokrát děkujeme za krásné přijetí a vydáváme se na cestu po silnici. K pěším se připojuje i pan řidič František, protože jedna poutnice ze zdravotních důvodů přebírá místo za volantem. Uprostřed nekonečné vesnice: Třebařov na mostku čteme znovu večerní kapitolu, protože jsme zjistili, že si děj pamatuje pouze otec Josef, který večer četl, ostatním se řinčení zbroje stoleté války a rány z děl mísily se sladkými sny... Obědová zastávka byla naplánována do vesnice Tatenice, kde se nám mimo stravy tělesné dostává i nádherné prohlídky kostela sv. Jana Křtitele. Nejdříve s růžencem a poté s kravami jsme vystoupali do obce Strážná, kde se jeden místní pes jal škemrat na poutnících nějaké dobroty. A dále cesta vedla stále po silnici s odbočkou na zavřenou rozhlednu (jedno z "nucených" pokání) do obce Cotkytle a odsud po červené značce kopřivami, houštinami, vysokou travou apod. do Štítů. Dokonce jsme potkali volně se pasoucího koně uprostřed značené cesty, ale po mírném nátlaku nechal všechny poutníky svobodně projít. Do Štítů jsme došli docela svěží po odpočinkové etapě 31 km převážně po silnici.

 

čtvrtek 19. 8. Štíty - Hanušovice (přes Králíky)

Ráno jsme odcházeli ze Štítů jen po krátké modlitbě, protože mše svatá byla naplánována v Králíkách. Cestou tam jsme zase vytáhli pláštěnky a schovali jsme je až v pod Horou Matky Boží v Králíkách. Rozhodli jsme se, že se cestou k poutnímu kostelu budeme modlit křížovou cestu a to se ukázalo jako dobrý nápad. Kopec bychom totiž bez těch 14 zastavení asi nevylezli... Na tomto krásném poutním místě jsme úplně jasně pocítili Boží přítomnost a vedení. Měli jsme sice předem domluveno, že zde budeme mít mši svatou, ale informační šum opět zapracoval, a tak jsme museli její slavení posunout až na 14:00. Tedy jsme se zatím rozložili na sluníčku, poobědvali jsme a přečetli kapitolu z knihy. Když jsme se přesunovali do kostela, začalo kapat a během mše svaté bylo slyšet pořádný liják. Když jsme vyšli z kostela, tak už nepršelo a byl to vlastně poslední déšť na naší cestě. Kdyby vše proběhlo, jak jsme si plánovali, a my měli mši sv. hned po příchodu na poutní místo, určitě bychom během oběda pořádně zmokli... Když jsme se znovu vydali na cestu, byla nám pořádná zima a tak jsme mysleli, že se zahřejeme, když vylezeme na rozhlednu, kterou jsme míjeli. Plán se zahřátím nevyšel, protože nahoře foukal opravdu silný vítr, ale alespoň jsme si vyšlapali 123 schodů nad plán. Po cestě jsme se už začali živit borůvkami a vzpomínali jsme na zákaz jejich konzumace při pouti do Wamberzic (moc to zdržovalo). A přes kaluže, bláto, kopce a doliny jsme se dostali až do Hanušovic, které jsou proslaveny pivovarem Holba. Zde nás velice překvapila reakce otce Josefa, který se rozběhl za částí poutnictva mířícího do pivovaru s rozhořčenou větou: "Oni na mě nepočkali!" Guláš k dnešní večeři se vařil na tzv. "kombinovaném sporáku", což byla elektrická plotýnka kombinovaná s plotnou na tuhá paliva, do kterého ovšem byl těch tuhých paliv nedostatek. Ale nakonec kuchařky rošádou s hrnci zvítězily a večeře byla opět výborná. Po návratu pivovarských poutníků byly rozloženy na stole mapy a otec nekompromisně naplánoval cestu se slovy: "Já chci na Keprník, takže tam půjdeme a vy všichni ostatní to máte jako páteční pokání!" Někteří brblali (přiznávám se), ale jelikož neexistoval argument, který by zdolal otce Josefa, smířili se více méně všichni se stávající situací. Noc jsem strávila na jídelním stole... a nespadla jsem...

 

pátek 20.8. Hanušovice - Jeseník (přes Keprník)

Po ranní mši svaté a požehnání na cestu jsme se vydali do Branné a odsud už jen do kopce a zase do kopce. V první části mi dělala společnost paní Martina a svým povídáním mi pomohla překonat první horskou krizi. Dále to šlo do kopce stále, ale ono to šlo, nepochopitelně šlo, a bez problémů... A jak tak člověk šlape do výšky, cítí tu pomoc všech přímluvců a cítí tu sílu modliteb, které ho nesou a cítí křídla andělů. Já se svými silami jsem zůstala kdesi pod kopcem... Když jsem se blížila k prvnímu vrcholu totoho dne (Vozka 1377 m.n.m.) byly všude okolo borůvkové plantáže, ale když už jsem Pánu odevzdávala oběti námahy, dala jsem si předsevzetí, že než vylezu nahoru, budu mít ještě půst od borůvek (a já je mám opravdu moc ráda). Na vrcholu jsme našli pana Kašpaříka až po uši zavrtaného v borůvčí a radovali jsme se z nádherného výhledu. Hned po slezení ze skály na vrcholu jsem dostala krásný dárek: plnou hrst borůvek od poutníka Petra. Díky. Bylo kolem třetí hodiny odpoledne a tak jsme se po obědě pomodlili Korunku k Božímu Milosrdenství a pokračovali jsme z kopce a do kopce na Keprník (1423 m.n.m.) a poté na Šerák. Odtud zase z kopce a zase z kopce až do Jeseníku. Sem jsme přišli už skoro potmě za zpěvu a unavení. Ale přes svoje brblání jsem byla tento den vděčná otci Josefovi, že nás donutil lézt do těch kopců, protože kdyby tomu tak nebylo, necítila bych křídla... Večer se po studené sprše a oblíbených nudlích s mákem ukládáme naposledy do spacáků, já tentokrát pro změnu pod stůl...

 

sobota 21. 8. Jeseník - Zlaté Hory

Ráno vstáváme velmi časně, abychom stihli do 6:00 uklidit a vyrazit na cestu. Snídaně probíhala až na okraji Jeseníku v zastávkové budce. Měli jsme informaci, že dnes to bude už jen výstup, sestup a poslední výstup (dohromady asi 25 km). Po včerejších horách jsem byla hodně unavená a proti zvyku jsem zůstávala celý den spíše na konci (to proč jsem se jindy snažila držet mezi prvními mělo svoje složité odůvodnění, poutníci znají, zajemcům můžu vyložit). Ve zřícené kapli sv. Marty jsme zazpívali loretánské litanie a pak už jen poslední výstup. Zde mi dělal společnost Petr se kterým jsme uzavírali průvod a vzpomínám si, že jsme se bavili o nějakém žalmu, na který psal kdysi nějakou seminární práci... ale který to byl... A po posledním výstupu nás čekal poslední sestup k poutnímu kostelu a za zpěvu mariánských písní jsme přišli na místo. V momentě kdy jsme se zastavili a dozpívali sloku, začaly zvonit zvony ohlašující poledne a zvoucí k modlitbě Anděl Páně. Při modlitbě mi začaly stoupat do očí slzy vděčnosti... Panno Maria jsme zde, přijmi naše prosby, přijmi naše oběti, přimluv se za nás u Pána....

Při mši svaté jsme přinesli s obětními dary všechny úmysly, za které jsme se při cestě modlili. Odevzdali jsme je Pánu a věříme, že je slyší a vyslyší.

Bohu díky.

A díky také všem ostatním poutníkům za společenství a všem, kdo se za nás modlili, poznali jsme to.

Zobrazeno 4582×

Komentáře

rafael

Tofl: byla to síla, protože to načasování vůbec nebylo naplánované :) (a nebyl jsi náhodou mezi těmi táborníky, kteří zrovna okupovali kostel ve chvíli, kdy jsme dorazili?)<br />
<br />
SirPesZ: to věřím... je to dlóhý jak písnička...<br />
<br />
Angelar: díky za upozornění, formulace opravena.<br />
<br />
carda: :)

Tofl

rafael: to víš, že jsem mezi nimi byl a bylo to nezapomenutelné ;-D<br />
<br />
<a href="http://www.youtube.com/watch?v=OzXvMtK98JQ" target="_blank">http://www.youtube.com/watch?v=OzXvMtK98JQ</a>

Zobrazit 6 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková