Odrážím se a skáču... mám děsný strach a nevím kam a jak dopadnu, ale věřím, věřím z celého srdce, že dopadnu do Boží náruče...
Právě jsem odeslala přihlášku na setkání do Madridu s tím, že třeba půjdu na pracák, abych tam mohla jet... s tím, že to s tou platbou nějak dopadne...
Když jsem se večer dozvěděla, že dle předpokladu jsem soutěž nevyhrála, rozhodovala jsem se, zda přece jen tu přihlášku vyplnit nebo ne, ale zasekla jsem se u dopravy... 13.-23.8.? To mě nikdo nemůže uvolnit (v současné práci je to týden a půl navazující na 14 denní celozávodní dovolenou a o případné jiné práci už ani nepřemýšlím).
Modlila jsem se a prosila jsem o sen, ze kterého bych pochopila co je Boží vůle... A zdálo se mi, že mě prosí kamarádka o nějakou pomoc při cestě do Madridu a já jsem jí chtěla říct, že nemůžu, protože tam nepojedu, ale potom jsem se rozhodla, že se přece jen půjdu přihlásit... A tak jsem se ráno přihlásila a snad pojedu... Na takovou dlouhou pouť sama se sebou...
(Můžete mi držet palce, abych si při srpnovém dopadu v neznámu moc nenatloukla nos ;)
Vzpomenu v modlitbě. Někdy je to rozhodování opravdu těžké.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.