Každý člověk má rozum, proč ho nepoužíváme?

Pán se staral

23. 9. 2011 0:43
Rubrika: otázka víry | Štítky: url:madrid2011 , tema:sdm2011

 

Na přání některých mých přátel, kteří by chtěli vědět, jak jsem se v Madridu měla já, píšu tento příspěvek.

 

sobota 13. 8. 2011

Po příjezdu z tábora jsem vyndala z kufru špinavé věci, dobalila věci do Madridu, osprchovala jsem se, najedla a byla jsem odvezena do Brna k Janáčkovu divadlu. Naposledy jsem se rozhlížela po Brně a bylo mi tak trošku těsno kolem srdce, protože jsem si nebyla moc jistá, do čeho jdu. Po předchozích krásných, ale náročných dnech strávených na táboře jsem byla dost unavená a tak se mi brzy zavíraly oči...

Spánek v autobuse nebyl moc kvalitní a člověk stále řešil problémy s otlačenými různými částmi těla a podobně...

Kolem půlnoci jsme zastavili v Plzni a doplnili poslední volná místa v autobuse.

 

neděle 14. 8.

Přes noc jsme projeli Německem a pokračovali dále přes Švýcarsko do Francie. Po poledni jsme dorazili do francouzského města Annecy, kde jsme strávili devíti hodinovou přestávku.

Pro mě to znamenalo:

1. česká paštika a krabice ledové kávy k obědu

2. mše svatá v bazilice, kde jsou uloženy ostatky sv. Františka Salezského a sv. Jany Františky de Chantal

3. dvě novokněžská požehnání

4. nakonec jsem se přidala ke skupince tří učitelek a vyrazily jsme do města. Během odpoledne a večera jsme stihly namočit nohy do jezera, sehnat parádní restauraci s levnou kávou a vodou v libovolném množství zdarma, trochu zmoknout, namočit se celí do jezera a zatančit si tango v parku s místním podivným pánem.

5. kolem desáté hodiny večerní jsme opět uložili svá rozbolavělá a otlačená těla k autobusovému spánku

 

pondělí 15. 8.

Projížděli jsme již vyprahlou španělskou krajinou, kde se travička nezazelenala, strom se neobjevil, a když jsme náhodou zahlédli pole kukuřice, bylo nutně zavlažované proudící vodou. K večeru jsme dorazili do Madridu a začali si užívat španělského teploučka. Ubytovali jsme se v obrovské tělocvičně a přijeli jsme jako první, takže jsme zabrali lukrativní místa u stěn (nakonec nás na tomto místě bydlelo prý asi 560 z brněnské diecéze). Tělocvična byla velice moderní a k naší veliké radosti byla také obdařena množstvím sprch, ve kterých tekla často i teplá voda (mnoho poutníků takový luxus nemělo). Večer jsme se vypravili na mši svatou do českého národního centra. Po mši jsem se dozvěděla, že se sestřenici narodil kluk jako buk a tak jsem s radostí děkovala Matce Boží za přímluvu.

úterý 16. 8.

Ráno jsme metrem vyrazili na český program a poté jsme ve skupince prodiskutovali téma Ježíš Kristus. Fronta na oběd byla dlouhá, ale nakonec jsme se dočkali a najedli. Pak jsme vyrazili na náměstí Plaza de España, kde jsme si zaskákali a zatleskali na koncertu litevské skupiny v žánru catolico rock. Odtud jsme se chtěli dostat na hlavní náměstí Plaza de la Cibeles, kde měla začít oficiální zahajovací mše sloužená místním arcibiskupem. Přestože jsme tam dorazili asi dvě hodiny před začátkem zjistili jsme, že na náměstí se už opravdu nedostaneme, nakonec jsme Božím řízením mohli mši svatou pohodlně sledovat na obrazovce a dokonce vsedě na židlích. Já jsem chtěla původně jít raději na mši do českého centra, protože jsem měla velké pochybnosti o tom, že se v tom davu dostaneme ke sv. příjímání, ale Pán mi dokázal, že upřímná touha je odměněna a mohli jsme přijmout eucharistii i na madridské ulici na které jsme byli.

středa 17. 8.

Ve středu jsme strávili více času hledáním restaurace, ve které by se dalo naobědvat. Před tou naší včerejší stála odhadem asi tříhodinová fronta, z jedné nás vyhodili, že už nemají místo, v jedné si nás nikdo nevšímal, ale nakonec jsme se v poslední najedli a dobře a dosyta.

Odpoledne jsem se odpojila od naší skupinky a vyrazila jsem sama do města, protože jsem potřebovala najít nějaké tiché místo, abych se mohla v klidu připravit na svátost smíření. Ale hledejte ve městě zaplaveném stovkami tisíc lidí tiché místo... ale Pán se opět postaral. Prošla jsem park, podívala jsem se na náměstí Plaza de la Cibeles, kam jsme se předchozí den nedostali a vydala se náhodně jednou ulicí... když  jsem procházela kolem nějakého kostela všimla jsem si nápisu na dveřích „adoration“, tak jsem vešla dovnitř a tam bylo přesně to, po čem jsem toužila... vystavená nejsvětější svátost, a když skončila adorace vedená Němci, také TICHO!

Pak jsem pokračovala dále pěšky přes město západním směrem, nakupovala jsem suvenýry, zastavila jsem se na večeři, fotila jsem a užívala si krásného dne i toho že jsem sama, nemusím se na nikoho ohlížet a můžu dělat, co mě zrovna napadne. Kolem půl deváté večerní jsme konečně dorazila ke katedrále a vešla dovnitř, zrovna tam končila mše a tak jsem dostala požehnání a mohla se v klidu pomodlit a svěřit Pánu a Panně Marii vše, s čím jsem tam přijela. Před devátou se začala katedrálou ozývat věta ve španělštině, ze které jsem rozuměla jen slovu katedral. Ale po chvíli mi došlo, že to bude asi znamenat, že se katedrála bude zavírat a tak jsem naposledy poklekla a vyšla opět ven do proudících davů lidí.

 

čtvrtek 18. 8.

Po skončení českého programu jsme se rozhodli, že půjdeme napřed na oběd a teprve poté si uděláme skupinku někde ve městě. Příhodné místo jsme našli u řeky, kde jsme se nejdřív pořádně pocákali a pak jsme se během usychání sdíleli.

Pak jsme společně prošli opačným směrem stejnou cestu, kterou jsem předchozí den zdolávala sama. Rozdíl byl v tom, že v katedrále bylo spousta lidí a nedalo se tam ani v klidu pomodlit. Pak jsme se opět zasekli v davu daleko od hlavního náměstí a čekali jsme na rozpálené ulici, abychom mohli přivítat svatého otce. Zahlédli jsme ho na vzdálené obrazovce, vyslechli si promluvu ve španělštině, které jsme nerozuměli, ale zazpívali jsme si latinsky Pater noster, Salve Regina a dostali apoštolské požehnání.

pátek 19. 8.

Během dopoledního programu mě diváci TV NOE mohli zahlédnout na obrazovce, protože jsme stáli zrovna v zorném úhlu kamer.

Odpoledne s teplotou 42°C jsme strávili v madridských ulicích a parcích, den jsme zakončili pizzou a křížovou cestou v českém centru.

 

sobota 20. 8.

V sobotu ráno jsme slavili poslední českou mši v Madridu a pak jsme nafasovali jídlo a vyšli směrem na letiště Cuatro Vientos. Nakonec jsme se vydali pěšky přes krásné parky a užívali si svobody a toho, že zatím nikde nejsou žádné davy lidí.

Po cestě jsme potkali újezdského novokněze Jiřího Jeniše a poprosili ho, aby nám udělil novokněžské požehnání.

Čím blíže jsme byli cíli, tím více lidí proudilo ulicemi a cestami.

Když jsme dorazili do sektoru D5 do kterého jsme měli vstupenky, zjistili jsme, že bude velký problém najít kousek volného místa. Naštěstí naše obvyklá skupinka čítala pouze šest osob a tak se nám podařilo do sektoru vmáčknout. Spali jsme sice celou noc s pokrčenýma nohama, vmezeření mezi Čechy, Němce, Poláky a Korejce, ale byli na tom lidé i hůře. Odpoledne na letišti bylo velice náročné. Slunce se do nás opíralo velmi vydatně, na vodu byly dlouhé fronty, lidé omdlívali, hasiči jezdili po cestičkách a kropili nás vodou. Pak se Pán smiloval a přikryl ostré slunce krásnými bílými mraky. K večeru to začal ale trochu přehánět my jsme se dívali na zataženou oblohu s obavami.

Před setměním přijel svatý otec a začala vigilie a také se začalo na obzoru blýskat. Postupně na nás začalo kapat a tak jsme shrnuli věci na hromadu a přikryli je jednorázovou pláštěnkou made for setkání s papežem v Brně, kterou si s velkou prozřetelností přibalila Jitka. Během zpěvu evangelia se rozpršelo už slušně, ale zase za chvilku přestalo, proto jsme děkovali Pánu, že to vyřídil tak rychle. Ale to byla jen zkouška, protože ve chvíli, kdy se ozval zpěv ALELUJA po evangeliu, začala na nás s velkou silou dopadat rosa Ducha Svatého, z nebe se ozval velký hukot a přihnal se silný vítr... Svatý otec začal přednášet svou homilii, ale pro nápor větru a deště musel zase po chvíli přestat a čekat stejně jako my, než Pán uzná, že to stačilo... Já jsem seděla v kaluži na karimatce a ukrývala hlavu pod deštníkem spolu s dvakrát prozřetelnou Jitkou. Pepa seděl vedle nás a nebyla na něm nit suchá... později se mu podařilo sehnat kus kartonu a vyrobit si jakousi ulitu, která ho alespoň částečně chránila před další vodou. Je pravda, že to nebylo snadné... ale nezoufali jsme, naopak jsme se smáli a modlili se a snažili jsme se Pánu naznačit, že už jsme Duchem Svatým nasáklí jako houby, takže by se mohl začít trochu mírnit v sesílání milostí tohoto typu :) Po nějaké době opravdu intenzivních modliteb dvou milionů lidí v čele s papežem, se Pán dal přemluvit a proudy vod zastavil.

Poté, co se svatý otec převlékl, pokračovala vigilie eucharistickou adorací a svátostným požehnáním. Na mě velmi zapůsobilo hlavně TICHO, to ztišení tak velkého davu bylo až neskutečné, to usebrané ticho při pohledu na svátostného Krista...

Během noci se počasí ještě několikrát proměnilo. Takže vždy když jsme díky madridskému suchému podnebí stačili téměř uschnout přišel déšť, aby nás opět smočil... tak to probíhalo asi až do dvou hodin v noci, kdy jsme téměř suší zalezli do spacáků a spali bez zmoknutí až do rána.

neděle 21. 8.

Probudili jsme se do krásného chladného a prašného rána. Sice jsme nejdřív trošku drkotali zuby, ale to nás přešlo chvíli potom, co na nás začalo opět vydatně svítit sluníčko. Svatý otec přede mší svatou projížděl v papamobilu kolem některých sektorů a my chválili Pána a děkovali všem našim patronům a andělům strážným, že nám pomohli vmáčknout se do našeho sektoru... protože tento sektor objel svatý otec kolem dokola a tedy i pár metrů od nás...

Hned po skončení mše svaté a modlitbě anděl Páně jsme se vydali na zpáteční cestu. Davy nás unášeli až k zastávce metra Aviación Española, zde jsme uvažovali, jestli se vydat dále pěšky, nebo vystát frontu na metro. Nakonec jsme se rozhodli pro druhou variantu a po chvíli tlačenice a úprku po schodech jsme se dostali do prázdného vozu metra a usadili se na sedadla. Po přestupu jsme opět v sedě pokračovali další linkou až na naši oblíbenou zastávku Pacifico.

Ke škole jsme dorazili kolem čtvrt na tři odpoledne a těšili jsme se na záchod a sprchu... k našemu zděšení jsme před zavřenými dveřmi nalezly hloučky posedávajících a polehávajících poutníků, kteří nás oblažili informací, že dobrovolník, který má otevřít dorazí z letiště až někdy mezi pátou a šestou večerní... Čas čekání jsme tedy strávili jídlem, spánkem a četbou krátkých poučných příběhů. Nakonec jsme se ale přece jen dočkali a mohli s velkými díky využít sprch...

Až jsme dobalili zavazadla, rozhodli jsme se trochu využít zbývajícího času, protože na nás vyšel černý petr v podobě nejpozději odjíždějícího autobusu, a vydali jsme se na studené a silné madridské pivo...

pondělí 22. 8.

Nakonec jsme, přes naše obavy, stihli mši v 18:00 ve Versailles společně s ostatními českými poutníky. Ale kvůli nařízené devítihodinové přestávce byl náš odjezd z tohoto, ve dne jistě nádherného, místa stanoven na 4-5 hodinu ranní. Část osazenstva autobusu se proto rozhodla vydat na noční cestu do Paříže. Já jsem se přidala také k tomuto směru a tak jsme se projeli vlakem, viděli blesky a mírně zmokli pod eifelovkou, vyfotili jsme co šlo vyfotit při nočním osvětlení a dali si francouzskou palačinku.

Kolem půlnoci jsme se vrátili do Versailles, kde nám otec Ludvík, OP už zvečera dojednal otevření dvou farních místností, ve kterých jsme mohli na pár hodin spočinout, někteří dokonce vleže...

úterý 23. 8.

Autobusy dorazili kolem půl páté ranní a vyrazili jsme přes hory doly, Francii a Německo, směrem ke sladkému domovu... Z původního plánovaného návratu v odpoledních hodinách jsme v Brně u restaurace Bohéma zastavili v rovných 23:00. Usínala jsem někdy dlouho po půlnoci, aby mě ve 4:15 opět budík připomněl povinnosti a v šest ráno jsem mohla na pracovišti říct, že jsem se měla OPRAVDU BÁJEČNĚ! :)

Sdílet

Komentáře

danus díky Jani za důkladné pojednání:) zatím jsem se neodhodlala pustit do něčeho takovýho, protože si myslím, že by to moje povídání bylo moc dlouhý:)
musím ale přiznat, že setkání v Madridu předčilo moje očekávání:)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková