Když jsem se vrátila z Madridu, byla jsem nevyspalá, unavená a usínala jsem v práci, kolega se mě ptal, jestli si myslím, že to STÁLO ZA TO... Řekla jsem mu, že určitě stálo a pak jsem nad tím přemýšlela dál...
Když jsme přišli na zahajovací španělskou mši o dvě hodiny dřív, stálo to za to, protože jsme se dostali ke sv. přijímání.
Když jsme čekali na přivítání sv. otce v rozpálené madridské ulici společně s tisíci dalších mladých, bylo nám vedro a měli jsme žízeň, ale stálo to za to, protože jsme dostali apoštolské požehnání.
Když jsme se vydali několik kilometrů pěšky na Cuatro Vientos, stálo to za to, protože jsme dostali po cestě novokněžské požehnání.
Odpoledne na letišti, když se stáli fronty na vodu, jsme si vážili každé kapky, kterou jsme si donesli na zádech, i když měla teplotu vyšší než tělesnou.
Když jsme se krčily dvě pod jedním deštníkem a kromě hlavy a ramenou jsme byli totálně mokří, stálo to za to, protože jsme si vážili přátelství, mohli jsme být spolu a společně se modlit.
Když jsme se vmáčkli do našeho setkoru a spali na metru čtverečním 3 lidé celou noc se skrčenýma nohama, stálo to za to, protože jsme viděli svatého otce, který projížděl několik metrů od nás.
Takže to určitě stálo za to, přestože jsme prožívali i náročné chvíle. Třeba taky proto, že svatý otec pozval mě a pozval každého mladého člověka na celém světě, abychom v Kristu zapustili kořeny, na něm postavili základy a pevně se drželi víry.
Pokus o přepis "svědectví", které jsem říkala u nás v kostele po návratu z Madridu.
Moc pěkný, díky :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.