Zoufalá situace

Stala se zoufalá situace, vypadá to, že se Bůh vykašlal na své drahé, že zapomněl, že udělal chybu v plánování...

Představte si, že žena, která kvůli němu otěhotněla, musela porodit v chlívě a položit mimino mezi žrádlo pro dobytek... Není to k zoufání? Jak by od ní někdo mohl očekávat další důvěru nebo pomoc, když jí tohle provedl? Jaký je to otec, když se nestará o svého syna?

Co bychom udělali, kdyby nám něco takového někdo provedl? Kdyby nás nechal ve srabu... důvěřovali bychom mu ještě?

Začalo to zoufalou situací, která tříbí zlato v ohni, která zkouší důvěru blízkého člověka, která vytváří dojem, že je všechno špatně... aby to skončilo ještě zoufalejší situací...

Ten, který nikomu neublížil, který uzdravil nespočet nemocných, křísil mrtvé, vyháněl zlé duchy a odpouštěl hříchy, ten který pomohl stovkám lidí, visí sám, na kříži, mezi nebem a zemí!

Ten, kterému tolik lidí věřilo, že udělá pořádnou změnu, že je zachrání, že bude kralovat, umírá jako nejhorší zločinec.

Nevypadá to taky, že Bůh zapomněl, vykašlal se na své drahé, udělal chybu v plánu? Prostě to blbě končí a už se to nikdy nespraví...

Tak často máme pocit, že se na nás Bůh vykašlal, že je mu jedno jak moc zoufalé situace prožíváme, že jeho plán prostě selhal...

Ale kdyby nebylo jeslí, nemohlo by být ani trůnu. Kdyby nebylo kříže, nemohlo by být ani prázdného hrobu...

Kdyby se nestávaly zoufalé situace, nemohli by být lidé spaseni...