Tak už jsem na to přišla, v čem tkví ta pokora a poslušnost...
Ono je to totiž tak, že sice žijeme svůj vlastní život, který nám byl dán, takovým způsobem, který zvládáme, ale pokud přijmeme nějaká pravidla, tak nemůžeme chtít měnit je, ale sebe podle nich, i když nám to nepřipadá snadný ani smysluplný...
Ono totiž vůbec, ale vůbec nesejde na tom, co si o tom myslíme, ale jak jsme ochotní slevit ze svých názorů a podřídit se i těm (podle nás) nesmyslným.
Nevím, jak to řeší jiní noví vetřelci do řeholních společenství, ale pro mě je to boj... V některých věcech skutečně postrádám smysl, někdy mě to štve a někdy trápí, ale...
Ale prostě když se nad svým povoláním zamyslím celkově, vidím, že mě Pán fakt asi stvořil ideálně pro toto společenství, v tomto místě a v tuto dobu. Nemohla bych si přát lepší podmínky k životu, růstu a realizaci. A přesto někdy bojuji... a taky mám obavu, že Pána Boha zklamu, když mi dal tak obrovskou důvěru.
A tak musím zpět do boje se svým strachem, se svými názory, i se svou pýchou...
Velmi pekne si to vyjadrila,diky za to!
A do akého spoločenstva sa chystáš?
Jsem u sester alžbětinek v Brně ;)
Krásně napsané, i když nejsem řeholnice a ani se nechystám, tak ohledně některých pravidel prostě člověk musí věřít, že je to tak dobře, že lidé naplnění Duchem svatým prostě věděli víc, než já. A je to tak dobře. Akorát to člověk musí přijmout. A že mi to trvalo, že mi to došlo :-D
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.