A je to tady opět. Téměř přesně před rokem jsem vyslovila větu, která postavila můj život na hlavu a způsobila zemětřesení v mém cítění, prožívání i žití... ANO, chci vstoupit do kláštera! A co je po roce? Prožívám další zemětřesení, tentokrát ale opačným směrem. "Sbohem, a kdybychom se víckrát nesetkali bylo to překrásné a bylo toho dost...."
Nechtěla jsem to, neplánovala jsem to, ale je to tak jak to je. Odcházím.
Chtěla jsem mít čas a samotu a nějakou dobu strávit na půli cesty a být si jistá, kde by mě Pán chtěl mít, a proč mě vlastně před tím rokem poslal sem... ale nebylo mi to dopřáno.
Chci věřit, že je to správné a dobré, a že je to podle Boží vůle, a chci dál upřímně hledat své místo v životě, ve světě i v církvi.
Věřím, že Pán bude pořád se mnou, ať budu kdekoliv.
(A díky všem dobrým duším za modlitby.)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.