Někdy mám takový dojem, že můj život na různých úrovních postupně krachuje, ale kupodivu to vlastně není na překážku věci, tedy životu samému....
Měla jsem vždycky nějaký fakt dobrý, nebo třeba úplně šílený nápad, a myslela jsem si, že jdu dobře, že je to tak správně a že nikudy jinudy vlastně jít nemůžu... ale ono se v reále vyskytne tolik jednosměrek, slepých uliček, nepřekonatelných překážek a prací na silnici, že se najednou člověk zamyslí, kde to vůbec je, a kam jde, a zjistí, že neví... Je mu roků tolik kolik je, minulost je posetá pády a krachy a nezdařenými plány a teď najednou vůbec neví jak dál a má strach něčemu bezmezně uvěřit a nabrat nový směr....
Dnes ráno mě v breviáři zarazila jedna věta v závěrečné modlitbě: "Bože, nauč nás správně konat tvou vůli."
Takže ono nestačí jen Boží vůli poznat (což momentálně vůbec nevím, co po mě chce),
ono je potřeba ji taky konat (musím vědět co, abych to mohla konat, já bych i konala, ale...),
ale když už ji konám, musím ji konat SPRÁVNĚ (takže pokud jsem dříve třeba něco poznala a konala, tak jsem to třeba nekonala správně a proto to nevyšlo?),
a hlavně to člověk musí UMĚT - tedy umět poznat, a umět správně konat (což bude asi kámen úrazu),
a naučit poznat a správně konat může jen Bůh. (Uff, ten je naštěstí všemohoucí, takže budu věřit, že se mu to může podařit i s takovým zkrachovalým zabedněncem, jako jsem já...)
Ale aby trpělivost jedné biochemické řeholní zkrachovalky nezkrachovala taky, dávám Ti Pane termín do konce postní doby, abys mě naučil aspoň kousek z toho, jak poznat co chceš, protože já věřím, že mě to chceš naučit. A já slibuju, že se budu taky snažit, jo?
Řekla bych, že s Boží vůlí je to někdy ještě mnohem mnohem složitější:-))) ale to by se tu asi lépe mohli vyjádřit kněží nebo někdo z duchovní podpory:-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.