A je to tady opět. Téměř přesně před rokem jsem vyslovila větu, která postavila můj život na hlavu a způsobila zemětřesení v mém cítění, prožívání i žití... ANO, chci vstoupit do kláštera! A co je po roce? Prožívám další zemětřesení, tentokrát ale…
Tak nějak jsem se ztratila... Nemám cíl (kromě toho jediného jistého, kterým je smrt), a už vůbec nemám ani směr. Zůstala jsem stát na fleku totálně zauzlená do svých emocí, do rozporu mezi tím co si myslím, co cítím, co si myslí a cítí ti ostatní a…