Pachatelem je....

Jahaha dnes byl krásný den, a ještě z něho pár hodin zbývá! Nádhera!

Jejda tak krásně lyricky dobrou náladu už jsem dlouho neměla ve svém naprosto nijakém a nudném životě.

Za prvý jsem se moc nevyspala, to značí většinou divnej den. Měla jsem brzo ráno o devíti, ať je tma jaká chce, zkoušku. No nemyslím, že bych toho moc uměla i když jsem se to učila do noci, ale dopadlo to nad očekávání dobře, ba co dím, přímo výborně.

Ale eště když jsem ten výsledek nevěděla, tak jsem si koupila nový sluneční brýle (místo těch co jsem utopila), a abych je vyzkoušela tak jsem si sedla na balkón, na sluníčko! a četla si básně od Vrchlickýho.

V rámci zkoušení brýlí a taky potřeby něco vyřídit mě mamka dala impuls abych jela do tří okolních vesnic něco zavézt na kole. No, říkám si, je nádherně, sluníčko svítí! pojede se krásně. No a taky že to bylo krásný. Ty lány ječmene tak krásně žlutozelené v záři sluníčka, a když se po těch jejich vousech prohání vítr, vypadá to jak takový... zelený moře... Až jsem musela na chvilku sesednou a jen se prostě tak kochat...

Jela jsem taky kolem střelnice nad Holubicama, stříleli, z obou stran červené vlaječky, jako bacha střílíme... Na zpáteční cestě když jsem slyšela ty výstřely za sebou, uvědomila jsem si, jak to musí být hrozný za války. Tady jsem si v klidu jela a věděla jsem, že střílí jiným směrem, ale měla jsem takovej divnej pocit. A za války tam musí člověk počítat s tím, že když je výstřel, tak vždycky může být zrovna tím jeho směrem...

No a pak jsem se kontaktovala s dvěma kamarádama, kteří seděli na letní zahrádce u hospody a hráli jakousi zapeklitou japonskou hru (no vono to vlastně byly takový jakýsi japonský šachy). A to už jsem mohla oslavovat úspěšně zdolanou zkoušku, tak jsme to oslavili dvouma škopkama a sluníčkem!

Takže energetická bilance.... sluníčko za to za všecko může...

Tralalalala

Přeji všem ze srdce, taky takový krásný dny!

(Musela jsem to napsat, abych si měla co číst, až budu zase v depce.)