Půlnoční špionáž

Dobrodružství u nás doma...

Jeden večer jsme měli předtáborovou schůzi... došla jsem odsud trošku zdrblá, protože jsem zvědavá jak to dopadne všecko... No, děcka to zvládnou určitě, jen nevím, jak moc bude váznout komunikace mezi vedoucími... Kdyžtak budu dělat pouze a jen zdravotníka a do ničeho se neplést... Já to stejně nevydržím... (konec stížností)

My máme na dvoře takovou hezkou, sice trošku rezavou, ale zato velkou, vanu. A v létě si tam vždycky odpoledne napustím vodu ohřátou sluníčkem abych se mohla vyčvachtat. No dokonalé, nepotřebuji bazén, ani nikam chodit... krása.

A když jsem odcházela na tu schůzi, tak jsem si říkala, že až se vrátím, tak tam skočím ještě jednou. Přišla jsem domů kolem jedenácté večerní, mamka ještě nespala, a tak že půjdu radši hned spát.

Ale nedalo mi to, pořád jsem se převalovala... Pak šla spát i ta mamka...

A tak jsem se rozhodla. Potichoučku jsem se vykradla z postele a po vrzajících schodech sešla potmě do přízemí, to dělávám běžně, sice občas vrazím do nějakých těch dveří...

Dále to bylo dobrodružnější... cestu do sklepa už nemám prošlápnutou po tmě, tak jsem šla velice opatrně... v chodbě byla taková tma, že by se opravdu dala krájet... snad jen obrysy těch malých okýnek byly vidět... Je tam všude strašnejch krámů, tak jsem velice opatrně našlapovala... Stejně jsem se nevyhla stropení menšího rámusu, když jsem nakopla jakýsi kýbl, či hrnec... Po paměti jsem popadla ručník, nahmatala klíče a vyšla na dvůr. První čtvrt měsíce zářila tak trochu rudě na obloze... a těch hvězd co tam bylo. Na kostele odbimbalo třičtvrti na dvanáct... bude půlnoc... Tma jako v ranci a nikde nikdo, tak jsem se ani nemusela zdržovat s plavkami a šupky dupky do vany. No, voda za těch pár hodin od toho, co zašlo slunce poněkud vychladla. Ale co, otužilá mladá holčina to zvládne, ponořila jsem se až po krk, brrrr, ale za chvilku už mi to nepřišlo. A tak jsem si tak ležela ve vaně, voda mírně pošpluchovala a já se dívala na hvězdičky nad sebou... Za nějakou chvilku už mi ale začalo být opravdu zima. Tak jsem vyšupla z vany, otřela se do ručníku, oblékla pyžámko. Jé, krása, teploučko... A zase dobrodružnou cestou zpátky do pelíšku.

Když na kostele odtloukala půlnoc, už jsem byla zachumlaná pod dekou a bylo mi moc příjemně...