Ešče nevím

Tento týden byl velice příjemný, ani jsem nečekala, že bude tak příjemný. Strávila jsem ho ve společnosti čtyř milých lidiček.

Na cestu jsem se balila v polospánku, protože jsme si to v neděli dopoledne přišupajdili z Velehradu. Poté jsem na dvůr pověsila stan, aby uschnul, naobědvala se a šla jsem spát. Vzbudila jsem se někdy navečer, vybalila zbytek věcí, sbalila nové a šla spát někdy kolem půl dvanácté v noci.

A ráno vstát... a o půl sedmé odjezd... Pak několik hodin ve vlaku s „veselými“ spolucestujícími. Najít kemp, postavit stan... A pak už jen pohodička s vycházkami, pivečky... jednodenní plavbou po Otavě... a také s pořádným deštěm a výletem do vesnice, kde nic nebylo...

Fyzická bilance: pohodička, příjemná únava, -2 kg ...

Psychická bilance: pár věcí jsem pochopila, ale to si nechám asi na příště

Ostatní bilance: zákony schválnosti fungují, slimáci jsou pěkně nechutní, důvěra se vyplatí, alkohol je někdy nebezpečný (podněcuje upřímnost), není radno zapíjet ibalgin pivem a pak pochodovat do kopce, pádlovat se dá i na levé straně, rajčatový protlak je červený, dá se vyšplhat na zastávkovou budku i za stavu střízlivého, kozel je lepší než dudák, v donžonu používali koťátka, Strakonice jsou mrtvé město, některé cesty mají konec, ale nevedou zpět

No a pak zase několik hodin ve vlaku, večerní brněnské nádraží s čekáním na posledního účastníka výpravy. Příjezd kolem půl dvanácté, procházka s bágly přes dědinu. Krátká noc, sprcha, odjezd hrát na svatbu, oběd, dospání deficitu a napsání blogu...