S nikým nechodím, svatbu neplánuji

Restaurace, salonek a šestnást ženských. Byla jsem jednou z nich. Měli jsme sraz s holkama se střední. Tam nás chodilo do třídy třicet bab, takže se nás sešla nadpoloviční většina a to už je slušné.... Probraly jsme všechno možný, zvlášť školy, zaměstnání, svatby, životní partnery... Dvě tam byly vdané, některé svatbu plánující, jiné svatbu neplánující a ten zbytek, co je sólo...

Popovídaly jsme si, a to moc dobře, ráda jsem je všechny viděla. Ale uvědomila jsem si, jakou strašnou výhru mám, že jsem věřící a mám věřící kamarády.

Protože co vlastně zajímá takový holky... studuješ x pracuješ, když pracuješ, vyděláváš prachy. Máš přítele x nemáš přítele, když máš přítele bydlíš s ním x nebydlíš s ním. Plánujete svatbu x neplánujete svatbu. Plánujete rodinu x neplánujete rodinu (není podmíněno svatbou). Jezdíš na dovolený... užíváš si života... chodíš "pařit"... máš ráda diskotéky... máš auto... čeho chceš dostáhnout... ?

Většinový názor: svatba možná, ale někdy za dlouho, rodina ještě za dýl. Kdo má přítele, tak s ním bydlí. V životě je důležitý si užít a kvůli tomu se vydělávají prachy. Taky je důležitý znát filmy, videoklipy, reklamy.....

Abych pravdu řekla... nakonec jsem byla celkem ráda, že "nemám o čem mluvit". Kdybych měla přítele a nespala s ním, nebydlela s ním... musela bych to vysvětlit...

A tak když jsem šla kolem jedné v noci z vlaku, bylo mi z toho tak trochu smutno, že někdo má v životě tak pomíjivý cíl. A děkovala jsem Bohu za své přátele, kteří jsou tak jiní a mám je ráda.

A vlahý vítr si pohrával s mými vlasy a občas mě na tvář políbil něžnou kapičkou rosy. A můj stín mě od lampy k lampě stále předbíhal, nejdříve z prava, potom z leva.... A bylo mi moc dobře....