Vím co chci, ale neřeknu

Je večer, spíš noc... a bolí mě celé tělo... včerejší trénink byl dost hustej a šla jsem z něho pěkně vyřízená, i když jsem tam přišla pozdě. Ale z toho jsem se do rána dostala. Pak jsem usínala na přednášce. A to je takový blbý, když je na přednášce 6 lidí, sedí se v konferenční místnosti kolem jednoho stolu... a vy prostě usínáte, a v určitých intervalech sebou člověk trhne, když se probudí... a přednášející se na mě koukal celkem shovívavě... a před seminářem nám dal přestávku na kafe ;) A když pak dělal prezenčku, tak při mém jméně zvedl obočí a řekl: "Á to jste vy..." No tak nevím na co to myslel ;D

A když jsem seděla ve vlaku, tak jsem dostala takový šílený nápad. Protože mě přestalo bolet koleno a bylo ještě celkem hezky, tak jsem napsala kamarádovi, jestli by si nešel zacvičit. A slovo dalo slovo, a tak že jo. Ale on je asi o půl metru vyšší než já, a je to prostě pořádný chlapisko, a ještě navíc trénuje bojové umění už půl roku, takže se to nedá srovnat s mými třemi týdny.... No a tak jsem dopadla.... On si sice myslí, že nic nevydržím, a že on mě vůbec nemlátil a jen se bránil... já jsem mu jich sice pár vrazila, ale představovala jsem si to jinak... opravdu jsem dnes nechtěla boj, jen si něco zopakovat a natrénovat... nějak to nepochopil, a tak jsem skončila s několika novými modráky... koleno zase začalo bolet... (tak si vzpomínám na ty plakáty: mluvme spolu o domácím násilí :D ale ono to bylo venku, ne doma)

(A přidávám fotodokumentaci toho, že si nevymýšlím. Na té fotce to není tak zřetelné, tak jsem ohraničila modrák, ke kterému jsem přišla při tom kamarádském "souboji". Never more...)

A vo to mi vlastně vůbec nejde, protože jsem se právě dodívala na film... a ten mě opět úplně dostal...

"Po čem ženy touží"

Když si člověk představí, že by to byla pravda, a nějakej chlap, se kterým mluvíte každej den, by věděl úplně všecko, co si myslíte... hrůza. Nebo když si tak na ulici pomyslíte, že se vám někdo líbí, nebo má hezkej zadek... ;)

A kdyby měl člověk vědět co si myslí chlapi... no to by možná bylo zajímavý, ale asi ne tak moc. Protože podle mě chlapi neumí moc myslet a říkat něco jinýho.

Myslím si, že v tom filmu byly skutečně dost dobře zachycený věci, který si žena myslí, ale nikdy by se to neodvážila vyslovit. Pouze to naznačuje pohledy, úsměvy, dotyky... A chlap to většinou nepochopí... nebo že žena říká opak toho co by chtěla... nebo neříká radši nic, a doufá, že si přece někdo všimne jejího trápení a pochopí ji...

Neříkám že by se mi líbily úplně všechny momenty, ale film jako celek fakt dost dobrej. Ještě se na to budu muset podívat tak třikrát... a je tam nádherná hudba... a Mel Gibson... když si člověk představí, že by ho objal někdo takovej.... no ani by nemusel být takovej.... ani by nemusel být nějakej krasavec... ani by nemusel mít tmavý vlasy a modrý oči... jen kdyby objal... ach jo ;)

Konec snění, jde se spinkat :)