Zase všecko při starém

Tak... před malým momentem jsem se vrátila z hodů další sousední dědiny... je poslední dobou nějak plný program...

A jsem střízlivá, a v takovém jakémsi divném stavu jako jsem bývávala. Nechci to nazvat depka... ale ona to asi je... a to jsem se někdy v létě zařekla, že už nebudu psát depkový blogy, ale vypadá to, že to nedodržím.

Jak se to stalo... že jsem zase tam, kde jsem? Já vlastně nevím.

Celý večer jsem se bavila, a dobře jsem se bavila... hmmm... a pak jsem vystřízlivěla.... a to byl asi kámen úrazu ;) Prostě se tiše a jakoby nic přikradla ta příšera... A nakonec to dopadlo tak, že kamarádi odjeli vlastně asi kvůli mně, i když vypadali, že by tam snad ještě chvíli byli... ale protože se mně nakonec nezeptali... no ať si to srovnají sami se sebou.... (museli jsme jet společně, protože jsme byli jedním autem)

Před odjezdem mi trošku spravil náladu jeden ožralý hudebník se kterým jsem se srazila, šlápla jsem mu na nohu, a on mi vlepil pusu, a pozval mě na pohárek, který jsem ale s díky odmítla... samozřejmě... slušně vychovaná dívčina...

Pak jsme si postáli u děsivě vypadajících (a vypadalo to, že) bezdůvodně spuštěných železničních závor... a jeden kolega má skvělé vlohy pro děšení všech ostatních okolo...

A poslední radostná zpráva dne mě podkopla nohy... místo abych se radovala, že je někdo mně blízký šťastnější, úspěšnější, žádanější... Tak se utápím v sebelítosti, že já nejsem a nikdy jsem nebyla... kurňa šopa... omlouvám se. Takže jsem zase zpátky tam, kde vždycky, když přicházím ze zábavy... všem závidím, že se mají na koho lepit, že je má kdo pozvat na skleničku, že je někdo má rád, že se někomu líbí... že jsou prostě krásnější, šťastnější, normálnější...

Ach Bože... proč mi tohle děláš? Ale slibuju, že se budu snažit nedepkovat.... (a dál nějaká banální věta, že se to přece všecko spraví a tak... jen stačí čekat... Kurňa já ale nechci čekat.... fňuk)

(foto: www.fotopraha.com)