Jeden takový večer, na přelomu roku.
Proč jsem dostala ten alchymistický nápad, jak vyrobit 29. druh alkoholu? Nevyráběla jsem to pro nás. Vyšlo toho půl litru, čehosi extra dry. A pak lahvička obsahující tento výtvor strávila mši v boční kapse mé bundy. Můžete se modlit nad darem, který snad ani darem není. Venku mrzlo a já jsem nechtěla s nikým mluvit. Mrzlo a byla mi zima. A co jsem chtěla? Udělat radost? Asi ne. Neměla jsem to dělat.
Celým večerem se proplétaly myšlenky o sobeckosti a zištnosti, respektive o nesobeckosti a nezištnosti.
Vydrtila jsem svoje rodiče v kartách, až to hezký nebylo...
První hodina nového roku byla nesmírně šťastná. Miluji Tě Bože. Chci hledat Boží království a věřit, že všechno ostatní mi bude přidáno. Chci milovat Boha a věřit, že mě někdy bude milovat i nějaký člověk. Chci mít srdce na dlani, i když vím, že to pořádně bolí, ale vím taky, že štěstí nelze najít jinak, nelze ho prožít ve své sobeckosti.
Neuburg, odrůda stávající se vzácnou, výborné, výborné. A mamka nepochopila naši debatu na vysoké úrovni o tom, co z toho Pán měl, že za nás zemřel.
Díky Bože. Díky za ten večer, díky za ty dvě mše, díky za lidi kolem mě. Díky, že jsem zdravá, že vidím a slyším, že mohu chodit, že mohu něco dělat jen tak....
"Bůh ví, že jsem tady, a to mi stačí." (Jan XXIII.)
(Ano, ano, jsem tady... ale chtěla bych někdy zmizet. Zmizet aspoň na chvíli.)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.