Píp - záznamník

Chce se mi spát... ale mám za sebou předposlední zkoušku tohoto semestru. Bohu díky.

Víte co se stane, když se usmějete na člověka, kterého nemáte moc rádi? Když uděláte něco co on nečekal, když mu nezištně ušetříte práci, když projevíte alespoň minimum empatie? Roztaje. Na tváři se mu objeví úsměv a reaguje na vás moc hezky a příjemně. (Co dokáže jedno darované CD-R...)

Vědec ze mě nikdy nebude. Na to se člověk musí narodit, a mě to teda nepostihlo. Já jsem postižená jinýma věcma... (Ale abyste si nemysleli, že mi to vadí... Absolutně nevadí. Jen je mi občas líto mojeho vedoucího diplomky... že by si prostě zasloužil nějakýho lepšího, iniciativnějšího atd. diplomanta.)

A než zase odjedu do Prahy, chci se ještě podívat do Olomouce... vidět orloj a tak. Tak snad se vydaří. Právě zavádím tradici pozkouškových výletů na Hanó.

A teď už fakt jdu spát... V příštích dvou dnech se musím naučit enzymologii a vyléčit se... byl nade mnou vynesen verdikt (a stál mě jen třicet korun) a tak poslušně papám antibiotika a od zítřka budu možná i ležet v posteli :)