Je mi ctí, informovat své milé čtenáře, že jsem v opačné náladě než asi tak před měsícem. (Tedy nejsem v žádném případě v depce, naopak téměř skáču radostí... nebo tančím?)
Právě prožívám první hodiny února 2009. Vrátila jsem se z nádherného plesu, myslím, že nejlepšího v sezóně. A plní se mi sny... člověk by neřek, že je něco takovýho možný...
Já musím ještě blíže povědět o tom plese... Byl to seniorský ples. Tzn. že jsem z účastníků byla v podstatě asi nejmladší, když nepočítám ty vystupující tanečníky a holčiny v baru (tzn. nemladší platící). U stolu jsme seděli tři generace a nádherně jsme se bavili. Během večera jsem si zatančila se čtyřmi tanečníky a jednou tanečnicí, na nějaké písničky i sama (Dohromady něco kolem desíti kousků.). Moc jsem se zasmála... a zjistila jsem jednu krásnou věc... Když si člověk nic nepřeje, nebo si přeje málo, tak je potom příjemně a radostně překvapen splněním svého nesmělého snu, či ještě překonáním tohoto.
Mám takový týden překonaných přání, až se mi z toho trochu točí hlava... Zjistila jsem o sobě tolik dalších věcí... poznala další zákoutí svého světa... Júúúúúú
V pondělí odjíždím do Prahy za potkanama... vzpomínejte na mě v dobrém. Pápá.
Tak to budeš muset (až se vrátíš) podrobně o všem poreferovat (o překonaných snech a o vraždách potkánků)
SE: Uvidíme (o čem poreferuji a co si nechám pro sebe :))... jen potkanci jsou ještě u maminky, přidou, či přesněji - budou sem přineseni až ve čtvrtek (do místnosti sousedící s tou, ve které právě jsem).<br />
Vraždit se budou až v březnu, takže o vraždách vám nepovím hned jak přijedu, ale možná až přijedu příště. A já vlastně přijedu už zítra, ale jen do Brna a hned zase odjedu. Hezky jsem to zamotala :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.