Šťastná krize

Jeden známý mi poslal takový článeček, rozhovor s jedním mladým ekonomem o krizi. Ten tam tvrdil, že krize je kvůli tomu, že se lidé cpou, jsou nespokojení, utrácí, zadlužují se... Dále říká, že jsme za posledních dvacet let nesmírně zbohatli, a lidé jezdí po světě a chodí na drahé večeře atd... Tvrdí, že jsou lidé nespokojení s tím co mají, i když nic dalšího nepotřebují. Doporučuje přestat se cpát, a nezadlužovat se (i když někdo tvrdí jako recept proti krizi naopak utrácet, utrácet). Jeho názory nebyly zas až tak špatné... jen mě pobavilo, jak všechny lidi háže do jednoho pytle... jako že všichni mají, že nikdo není spokojený, že všichni utrácí víc než je zdrávo... To mě vedlo k takové malinké úvaze... nebo spíš k popisu mého včerejšího večera...

Já jsem si včera náramně užila nakupování... byla jsem docela vyhládlá, a nakoupila jsem si jídlo na tři dny za tři stovky... a večer jsem si pustila Saturnina a dala si výbornou teplou večeři a kafíčko... a bylo mi tak fajn jako už dlouho ne. Prostě si můžeš dělat co se ti zachce, nikdo ti do ničeho nekecá, a po třech dnech se pořádně najíš něčeho dobrého. Nádhera... Jo a nezajímá tě, že nejsi v restauraci a v kině, ale jíš papání z hypernovy a koukáš na film na noťásku, na záchod a do sprchy musíš přes chodbu, kde furt někdo courá... A když si chceš někam zajet, tak nejedeš do Rakouska lyžovat, ani si fotit ajfelovku, ani si cédat nožky ve slané vodě... ale jedeš si vyfotit svatováclavskou katedrálu do Olomouce, nebo sjet na kánoi Jihlavu, nebo na skleničku ke strýcovi do Bojanovic. A jsi šťastný... protože ti nic nechybí... netoužíš po tom někde jezdit, cpát se v restauracích a přespávat v hotelech... Dokud máš s kým sdílet ty radosti každého dne, tak jsi šťastný člověk...