Taky se vám to stává? Ta šílená nechuť dokončit něco, do čeho se namočíte? Prostě člověk rozjede nějakou činnost, v tomto případě slíbí, že připraví něco na adoraci. A uprostřed přípravy máte pocit, že vám mezi zuby skřípe popel díváte se na tu odloženou kytaru a zpěvníky a vadí vám všecky formulace v textech... A prostě byste nejraději zalezli do své ulity, nebo byste se nechali zavřít do plechovky, a aspoň rok nevylízt.
A tak jdete někam, kam jste vůbec nechtěli a ani vás nenapadají žádné zaručeně nesobecké důvody, dokonce ani ty sobecké... děláte bez důvodu a ničíte si tím reputaci. Máte chuť rozbíjet... opijete se... a málem usnete přitisknutí na zeď kostela... ale pak vás probudí někdo jdoucí několik metrů od vás a tak se seberete a nejistým krokem zamíříte k domovu.
A zase ta příchuť trpkosti, kyselosti, opuštěnosti... A chcete políbit kříž a omdlet, nevědět o sobě a nemít žádné starosti. Zmizet od těch lidí, co mě štvou, i když nemají čím a od těch činností, které nechci dělat, a od toho všeho co dělám aniž bych si to přála...
Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko je spása má, ač o pomoc volám. Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou.... žalm 22.
Jo, tak to já píšu pod vlivem, poté co se vrátím odněkud, kde se konala odlišná činnost. Abych se opíjela jen proto, abych mohla psát na signály pod vlivem, to by bylo dost podivný :D
My vzdělanci neříkáme divný, ale dekadentní, přece! :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.