Nechodím na brigádu. Nikdy se mi to nevyslovuje lehce, protože je to potom doprovázeno nechápavými pohledy ve smyslu: "Ty nepotřebuješ peníze? Ty se celý prázdniny flákáš?" apod. No samozřejmě, že peníze jsou hezká věc a obchází se bez nich těžko... ale v důsledku... na co... Mám svý asi poslední prázdniny. Za peníze budu pracovat snad celý život (pokud vše dobře půjde, seženu zaměstnání a budu zdravá). Proč prázdniny nevyužít k tomu pracovat zadarmo... Tím se dostávám k tomu, že když si najdu za ty tři měsíce prázdnin dohromady asi tři dny k tomu, abych se mohla flákat, jsem nejšťastnější člověk na světě. Schválně jsem šla na magisterské studium, proto, abych si užila ještě jedny prázdniny... Zdá se, že to nedopadne podle mých bláhových snů a může za to víc faktorů, ale jsem spokojená. Člověku se při zmínce o práci zadarmo často vybaví různá dobrovolnická služba. Popravdě jsem na tím dlouho uvažovala, že bych do něčeho takového šla, ale nakonec to skončilo pouze krátkým dobrovolničením v hospici v Rajhradě. Mám dost různé činnosti v důvěrněší blízkosti...
Doma je stále dost práce. Kdo bydlí v domě se zahradou, ví o čem mluvím. A když má člověk prázdniny, tzn. je nevyužit doma, tak je velice vhodné ho zaměstnat na čemkoliv nejlépe od rána do večera. Ale doma člověk pracuje z jakési morální povinnosti vůči sobě a rodičům. Pomoc v domácnostech sourozenců a nejbližších přibuzných už je trošku o něčem jiném. Tam už si tak jaksi dokazujete, jak jste dobří, že obětujete ten svůj volný čas a jste ochotní udělat kus pěkné práce. Můžete se potom poplácávat po ramínkách za svou nezištnost atd.
Třetí věc je práce pro někoho úplně jiného, pro někoho s kým vás nepojí žádná příbuzenecká pouta. Práce jen proto, že je to potřeba, nebo že to někomu pomůže, někomu udělá radost. Chce to trochu odvahy, ale odměna je skvělá. Investujete a nedostanete ani korunu. Hmm. Ale máte najednou pocit, že na tom světě nejste zbytečně, že jste svou existencí, svou ochotou, svou prací přispěli k tomu, aby na světě bylo o trošku lépe. Že jste někomu pomohli k úsměvu...
A proto jsem za blázna... utahaná a švorc se raduju z úsměvu dětí na táboře nebo třeba drhnu dveře a podlahu po malování.
(Ještě dodatek... jsem moc vděčná rodičům, že mě naučili pracovat zadarmo a dobře. Protože kdo to neumí, to má v životě často hodně těžký. Nedávno jsem se s takovým jedním setkala a bylo mi ho líto.)
Moc hezký článek:-)<br />
Přesně o tomhle tématu - práce zadarmo a dobře - v poslední době hodně přemýšlím.
Výborně, Jani,<br />
já mám taky nejradši práci zadarmo. Tak se taky neukáže, jak moc si vlastně cením vlastní práce a kolik set korun bych si přál za jednu hodinu v zaměstnání.<br />
Také mám čerstvé zkušenosti z tábora, kde to bylo s dětmi naprosto skvělé. A při sklízení tábora jsme si sice trochu mákli, ale proč ne, když za to nedostaneme ani korunu, udělat se to musí a není lepší cesty, jak si "šplhnout u Boha", než pomáhat bližním. Až nás Pán Ježíš bude stavět po své pravici a říkat: "Přivezl jsem traktor dřeva a složili jste mě..."
dobrý článek,námět k přemýšlení a co ty děláš pro druhé zadarmo?
vazne mooc hezky
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.