Schází pár minut do půlnoci a já sedím jen tak s klávesnicí pod prsty a je mi tak zvláštně hezky. Zdál se mi krásný sen, svatý otec mi podal ruku a moc mile se na mě usmál. Věděla jsem, že je to sen, ale byl to takový hřejivý pocit. Další z těch několika snů, které zahřejí u srdce i když na ně jen vzpomínáte.
A taky jsem dnes pekla buchtu, vždy když peču tuto buchtu, tak si vzpomenu na jednoho známého.. a nevím, co s ním teď je.. ani nevím jestli na něj vzpomínám extra v dobrém.. ani nevím, jestli se mám snažit s ním ještě někdy zkontaktovat.. protože je možnost, že bych tím někomu ublížila.. a sobě asi taky.
Minulý týden jsem chytila nějakého bacila, a tak se léčím vším možným i nemožným... poslouchám u toho Sherlocka Holmese... žehlím... a uvažuji nad hypericinem, který je obsažen v květu třezalky, také v mém šálku. A způsobuje dobrou náladu, nebo může prý i vraždit...
Mám pokoj přestěhovaný do jiné místnosti v domě a neteř mi počůrala křeslo...
Hmm, nevím koho by mohlo zajímat jak se mám, nebo co dělám, nebo na co vzpomínám, když zalívám kytky v obyváku... asi nikoho.... ale nějak jsem cítíla potřebu ještě před spaním ťuknout pár písmenek do té mojí klávesnice.
Dobrou noc.
Taky jsem včera měl tu potřebu něco napsat..něco říct a přitom aby nikdo nevěděl.. Můžu se zeptat, jaká byla ta buchta co jsi pekla..?
Jmenuje se to "švédský koláč", posypátko proložený jablkama. Moc dobrý moučník :) A na toho známého u ní vzpomínám, protože jsem mu ji pekla jedno únorové nedělní odpoledne a dávala jsem mu na ni recept.
No hurá! Já už jsem si říkal, žes sem přestala psat.
Palko: já asi přestala psát kamkoli... nějak není čas ani chuť
Nádhera! jsem ráda, že jsem si to mohla přečíst...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.