Zpravodajství

Dnes jsem byla v suterénu během vyrábění soplovité hmoty ze srdcí utěšena informací, že možná i někteří katolíci budou spaseni.

Pak jsme dostaly ukázkově vynadané za nezaviněné skutečnosti.

Udělala jsem nákup v hyperalbertovi a koupila jsem si pomelo. Ale nesnědla jsem ho celý naráz. (Až se divím, bo je fakticky mňamatý.)

Zpozorovala jsem zajímavé fleky na podlaze v metru, které tam zanechávají boty dopravujících se lidiček, kteří se před tím setkali podrážkou se sněhem. (Také v Praze je sníh, místy i bílý.)

Ale abych se vrátila ke své první větě... je zajímavý, že rok od setkání se s nějakou formou křesťanství, ví takový člověk všecko co je na katolicismu špatný... (já se to dozvídám postupně a léta, co všecko na nás vadí různým formám protestantů, spolků,...) A uvědomila jsem si dneska, že jsem ohromě ráda, že su katolík, že jsem vyrostla na jižní Moravě v katolické rodině a katolické dědině. A že mám svůj osobní vztah s Pánem a mohu se modlit i vlastními slovy, přesto, že katolíci jsou přece ty "čtyři babičky kdesi v kostele neustále něco opakující" a ještě navíc se klaní obrazům (do dalších podrobností raději nebudu zabíhat). Hlavně že případně i někteří ti katolíci budou spaseni! To mi dodává naději ;)