Všechno to vlastně začalo tím... čím vlastně? Byla to cesta přes celou Prahu s křížkem z popele na čele? Nebo to byl až článek od petiska ještě tento rok? Nevím... jen jsem si prostě uvědomila tu postní dobu. Že je tu, a že bych se s ní měla nějak porvat. Ale vlastně se nemůžu rvát s postní dobou, ale se sebou. A s tím, že si tak klíďo píďo bičuju Pána, a házím po něm kamením, narážím mu trnovou korunu a přitom se poplácávám po ramenou, že je vlastně všecko v oukeju. A zdaleka není... Můj duchovní život by potřeboval pořádnou generálku. A já si nechávám plynout den za dnem mezi prsty... jsem znechucena tím že zase sněží, abych se pak radovala z toho, jak ten sníh krásně křupne při každém kroku. Ležím večer v posteli a mažu rok staré esemesky s přáními ke svátku a k narozeninám, s gratulací ke zmáknutí páskování, či zkoušek, s vánočními přáními, i s lítostí nad mou neúčastí na prázdninovém výjezdu... A nakonec využívám facebook k rozhovoru s jednou pubertální slečnou o pubertálních starostech, které jsem ale měla také ještě před tím rokem.... Asi to není všechno promrhaný čas... pravda... ale dal by se využít často i lépe.
A tak jsem byla dnes při mši zase jednou usvědčena, že nejsem hodna, ale chceš-li Pane stačí jedno Tvoje slovo pro uzdravení.
Ačkoliv já měl na mysli i generálku duchovního života.
Takže vskutku do jisté míry podobně :-D
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.