Tak mi dnes přešel pod okny průvod stárků, a tak pěkně muzikanti hráli... a stárci zpívali... až se mi z toho chtělo brečet...
Protože místo abych jako každý normální člověk v neděli o pouti chodila po dědině, ochutnávala koláče, vykračovala si podle muziky a od plic si zazpívala... ležím před hromadou papírů popsaných všelijakými klikyháky, písmenky a vzorečky... a smutním...
Jakou bych dnes měla chuť napít se z namašleného džbánku...
a místo toho, čtu cosi o cirhóze a maluji reakci odbourání alkoholu.
Jak bych si zazpívala o lásce i o smutku...
a místo toho si hlubokým dýcháním způsobuji respirační alkalózu.
Jak bych si zatancovala, až by se sukně rozevlála...
a místo toho přemýšlím nad myosinem, aktinem a troponinem, kteří se podílí na svalovém stahu...
No nic.. ono bude zase dobře... jen mi to prostě dneska přišlo nevysvětlitelně líto, že jsem nikdy ani neměla možnost se obléct do kroje, že nepůjdu večer na zábavu, a že se do těch státnic stejně nestihnu všechno naučit...
Diplomku už mám Bohu díky napsanou i obhájenou... teď ještě ty státnice... :(<br />
Držím palce, ať se daří.
Jo, zkouškový je potvora. Já zas takhle třeba přijedu domů a hned druhej den musím zase odjet.<br />
O učení radši ani nemluvím. Neděláš náhodou nějakou závěrečnou práci? :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.