Každý člověk má rozum, proč ho nepoužíváme?

Jak jsem ztratila naušnici

25. 7. 2011 20:28
Rubrika: ze života

Koupila jsem si nové naušnice, no prostě nádherné, s růžovými kamínky... neodolala jsem a hned po cestě do práce jsem si je nasadila a radovala jsem se... no prostě tak jak se holka raduje z nových naušnic :)

V práci mi kolegyně oznámily, že máme novou povinnost nosit na odběr jednoho toxického vzorku jiné rukavice a RESPIRÁTOR. A tady nastal kámen úrazu... nasadit to šlo bez problémů, ale při sundávání jsem zachytila gumičkou respirátoru o naušnici a ta někam zapadla... ajaj, zrovna ta krásná, NOVÁ naušnice.

Vymetla jsem všechno kolem dokola, ale naušnice nikde. Pane Bože, proč jsem musela ztratit zrovna tuto KRÁSNOU, NOVOU naušnici, ze které jsem přece měla takovou radost? Prosím pomoz mi ji najít! Svatý Antoníne, prosím pomoz mi najít moji naušnici! Za co se to do háje modlím? Za to, abych našla naušnici? Oni v nebi mají jistě dost jiné práce, než mi pomáhat hledat takovou blbost! Ale já ji potřebuji najít, přece jsem je měla poprvé na sobě a hned jsou na nic!! Proč jsem jen za ně utrácela, abych je hned ztratila? Pane prosíííím, fňuk, fňuk. Mohla bych toto svoje "neštěstí" za něco obětovat... mám toho pořád dost, za co je POTŘEBA se modlit! Ale já ji chci najít! Co budu dělat s tou druhou? Proč mám obětovat zrovna tuto naušnici? Pane, nechceš si vzít něco jiného?

Znovu vymetám a prohledávám všechna místa, kam by byla možnost, aby naušnice zapadla, lezu pod stůl, zaplétám se do chlazení calorimetru, jsem už špinavá jako čuňátko, ale naušnice nikde... Začínám se pomalu smiřovat s tím, že ji nenajdu... Pane můj... víš co... udělal bys mi radost, kdybys mi ji pomohl najít... Osušuji slzy a těžce pokračuji v práci... asi to opravdu bude muset být obětní dar (ale opravdu bych měla radost kdybych ji našla!).

Jde kolem kolega a diví se hromádce nepořádku vymeteného zpod laboratorního stolu - říkám mu: "Ztratila jsem naušnici! Podívej takovou krásnou, růžovou! Už ji asi nenajdu..." Za 10 sekund klepe tento kolega na dveře a drží ji v ruce! Ano, tu krásnou, růžovou, trošku zdeformovanou, ale SKUTEČNOU!

A jásající srdíčko šeptá Pánu s vděčností: "Opravdu jsi mi udělal radost! Jen ty víš, jak velikou. Díky, že mě máš rád!"

Zobrazeno 1970×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková